Ty4 (BR 44)

Niemiecki "Slon" w sluzbie PKP

Roman Garbacik, Konrad Garbacik

Německý „slon“ ve službách Polských státních drah (PKP)

Autor knihy popisuje, jak jeho dětství ovlivnilo pozdější zájem o železnici. Narodil se v roce 1956 – v roce říjnové revoluce v Polské lidové republice. Toto datum je dostatečně staré na to, aby se dokázal seznámit se zvláštnostmi starého polského železničního systému, jehož historie sahá až do začátku 60. let 20. století, období, na které se již dobře vzpomíná. Jeho bydliště mělo pravděpodobně rozhodující vliv na výběr jeho zájmů. Byl to byt v dvoupatrovém domě s okny z kuchyně i obývacího pokoje směřujícími na cihlový železniční viadukt z roku 1963 v Krakově, až k Tržnici. V té době už pod ním jezdily historické tramvaje SN1 (Gracówka) a SN3 (Norimberk), ale i modernější typy tramvají. Panorama nábřeží a viaduktu táhnoucí se od ulice Blich dominovalo parní trakcí, která v krásném záběru představovala malebný obraz. Navíc prázdniny strávené u prarodičů v malé vesnici nedaleko Jasla s výhledy na trať Jaslo-Rzeszów a trať do Zagórze tento zájem přirozeně posilovaly. Autorův strýc, strojvedoucí vlaků Jaslo Ty2-1010, Ty2-555 a Ty2-955, mu ve volném čase odhaloval tajemství svého řemesla a nosil k nahlédnutí i železniční manuály. To vše muselo mít dopad. Poměrně brzy, kolem roku 1961, také začal sbírat železniční modely H0. První parní lokomotiva, kterou mu otec přivezl ze své služební cesty do NDR, byla malá BR 80 s kolejnicemi a vagóny. To ale nebyly všechny série parních lokomotiv, které chtěl autor vidět – jak v měřítku 1:87, tak zejména v originální podobě. Jeho setkání s lokomotivami DOKP Gdańsk začala během cest do rekreačních domů WZSP v Krynici Morské, počínaje rokem 1964. Cestováním s rodiči a sestrou vlakem, vždy přes Gdaňsk, a návratem z Gdyně se postupně seznamoval s řadami jako Ty4, Oi2, Pm2, Pm3 a řadou dalších. 

Studium historie na Filozoficko-historické fakultě Jagellonské univerzity v letech 1978 až 1983 tuto vášeň nepřerušilo. Autorův „poloprofesionální“ přístup k tomuto tématu, prostřednictvím fotografování hasičských vozů a současného členství v Krakovském klubu železničních modelářů, bohužel přišel příliš pozdě – až po roce 1980. Mezi dochovanými Ty4 v té době našel pouze vraky. Přesto možná právě tato vzácnost podnítila jeho bližší zájem o tuto řadu. Druhým faktorem byl jistě nedostatek alespoň jedné polské „44“ v muzeích. A za třetí – kontroverzní, široce rozšířený názor na tuto lokomotivu jako na extrémně vrtošivou a obtížně ovladatelnou. Své dlouholeté znalosti a zkušenosti s touto lokomotivou se pokusil zpracovat a zúročit právě v této publikaci.