Železnice v československé dopravní soustavě

Milan Kozák a kolektiv

V rámci dopravní soustavy ČSSR je a zůstane jedním z rozhodujících druhů dopravy železnice. Na tuto zásadní skutečnost navazuje kolektiv autorů této publikace textem i obrazem, aby čtenářům přiblížil celou 150letou historii železnice na území Československa, její rozvoj, mezinárodní spolupráci i další možné perspektivy.

Dne 7. července 1839 byla na železné dráze z Vídně do Brna zahájena parostrojní doprava. Čtyři slavnostní vlaky s 1125 cestujícími přivezly do Brna parní lokomotivy se vznosnými jmény - Herkules, Bruno, Gigant a Bucefalus. Na celé zeměkouli bylo tehdy všeho všudy jen něco málo přes 2 tisíce kilometrů železničních tratí. Pro železnici začala konjunktura a výstavba železniční sítě rychle pokračovala. V roce 1918 bylo už na území Československa 13 032 km tratí.

Jeden a půl století byly symbolem železnice černé ocelové kolosy parních lokomotiv. Moderní parní lokomotivy řad 477.0 a 475.1 z pražské a plzeňské lokomotivky byly chloubou československého dopravního strojírenství a představovaly špičkovou úroveň evropské lokomotivní konstrukce a techniky.

Druhá světová válka zasáhla drtivě území Československa. Celý dopravní systém železnic byl v troskách. Rychlá obnova železniční sítě se stala prvořadým hospodářsko-politickým úkolem. Období po roce 1948 se vyznačovalo nejen obnovou, ale také modernizací a technickým rozvojem železnice v Československu.

Autorský kolektiv v jednotlivých statích seznamuje čtenáře s budováním významných železničních staveb v českých zemích i na Slovensku, s výstavbou a přestavbou důležitých železničních uzlů a s prací těch, kteří se o výstavbu československých železnic nejvíce zasloužili.