Gari la Moshi

Steam Locomotives of the East African Railways

R. Ramaer

Parní lokomotivy Východoafrických železnic

Stavba železnic ve východní Africe začala na konci 19. století. Koloniální mocnosti Británie a Německo si území rozdělily, ale bez dopravního spojení s vnitrozemím byla železnice bezcenná. Jako první začala výstavba německé železnice Usambarabahn, ale Britové byli v roce 1901 první, kdo dosáhl Viktoriina jezera. Jednalo se o Ugandskou železnici, která byla tak pojmenována, ačkoli se celá nacházela v Keni.

Ugandská železnice byla z ekonomického hlediska postavena na metrovém rozchodu, nikoli na úzkém, což byla výhoda, když se Tanganika po první světové válce dostala pod britskou nadvládu a železnice byly propojeny. Delší centrální trať v Tanganice, dnešní Tanzanii, byla železnicí propojena až v roce 1963.

Hnací silou na Ugandské železnici byly zpočátku lehké motorové vozy z Indie. Pro rostoucí provoz na náročných svazích byly zapotřebí výkonnější lokomotivy. Lokomotivy Mallet se poprvé objevily v roce 1912, ale v pozdějších letech se staly dominantní lokomotivy Garratt, představené v roce 1926. Vrcholem toho byla obrovská řada 252 t 59, která byla v provozu téměř až do konce parní dopravy.

Předmětem této knihy je vývoj a provoz parních lokomotiv, které v roce 1948 tvořily EAR (East African Railways). Tento technický rozvoj je v kontrastu s politickým vývojem, rozšiřováním sítě, dostupností paliva a napájecí vody a omezeními trvalé dráhy. Důkladně zpracovaný text je doplněn 200 fotografiemi (40 barevnými) a 122 detailními perokresbami a mapami.