Industrial Railways and Locomotives of Spain

Paul Spencer

Průmyslové železnice a lokomotivy Španělska

Na začátku 50. let 20. století začali britští nadšenci poprvé navštěvovat Španělsko. Jejich cílem bylo studovat, zaznamenávat a fotografovat lokomotivy normálněrozchodné i úzkorozchodné železnice. To se jim sice podařilo, ale zároveň objevili síť vynikajících parních průmyslových železnic – ve skutečnosti to, co našli, nebylo nic menšího než ráj pro železniční nadšence.

Španělsko během občanské války (1936–1939) těžce utrpělo, zejména železniční systém, který byl velmi poškozen. V následujících letech byla obnova brzděna dopady druhé světové války na španělskou ekonomiku, takže nutnost oprav byla nevyhnutelná. Po vládním nařízení z 24. ledna 1941 byly širokorozchodné železnice znárodněny a pomalu se projevovala jejich obnova a modernizace. Vlaková doprava byla relativně pomalá (denní cesta Correo z Irúnu do Madridu trvala téměř 22 hodin) a lidé často cestovali na tvrdých dřevěných sedačkách třetí třídy, někdy i na dlouhé noční cesty, aby dosáhli svého cíle. Na širokorozchodných tratích RENFE byla stále v provozu obrovská rozmanitost typů parních lokomotiv, mnohé z nich pocházely z minulého století, a k vidění byla také řada zajímavých raných elektrických lokomotiv a dieselových vagónů.

Úzkorozchodné veřejné železnice byly možná ještě zajímavější. Ty byly většinou poháněny parou a měly skvělý charakter. Lokomotivy pocházely od nejrůznějších výrobců a obvykle byly dobře udržované a často i vysoce leštěné. Obvykle táhly pestrou sbírku čtyřkolových dřevěných vagónů. Výjimkou byla elektrifikovaná železnice spojující San Sebastián s Bilbaem, po které musela cestovat většina nadšenců. Jednalo se o společnost Compania de los Ferrocarriles Vascongados, která dokonce zajišťovala i dopravu vagónů Pullman. V roce 1956 začala modernizace některých úzkorozchodných železnic zavedením dieselových vagónů společností ESTADO.