Eisenbahnen in Peru

Alessandro Albé

Železnice v Peru

Kordillery, táhnoucí se 8 500 km od severu k jihu podél tichomořského pobřeží jihoamerického kontinentu, jsou nejdelším souvislým pohořím na světě. Centrální část tohoto pohoří, kde hory často dosahují výšky přes 6 000 metrů, zabírá velkou část peruánského území.

Náročné geografické podmínky země významně ovlivnily výstavbu jejích železničních tratí. V důsledku toho se tyto tratě vyznačují charakteristickými rysy. Protože přístavy musely být propojeny s těžebními a zemědělskými centry ve vnitrozemí, byly železnice vedeny kolmo k pobřeží; nedostatek propojení mezi tratěmi vedl k předčasnému uzavření mnoha úseků. Další jedinečnou charakteristikou je značný výškový rozdíl, který musí vlaky překonat na krátké cestě z přístavů do vnitrozemí.

Peru získalo nezávislost v roce 1821. Oddělení od Španělska následně otevřelo nové příležitosti pro zahraniční obchod: severoamerické a britské finanční skupiny, neomezované španělskou nadvládou, se hrnuly na tento nový trh.

Zrození železnice v Peru je úzce spjato s produktem peruánské půdy: guánem. Od roku 1840 začal s průměrnou roční produkcí 450 000 tun export tohoto cenného přírodního hnojiva, což podpořilo ekonomiku země.