Gaisbergbahn

Die Salzburger Zahnradbahn 1887 bis 1928

Heinrich Harrer

Gaisbergská železnice

Salzburgská ozubnicová železnice 1887 až 1928

Kniha popisuje vývoj Gaisbergu a výstavbu Gaisbergské železnice. Hora Gaisberg byla již koncem 18. století oblíbeným místem pro své výhledy. Učitel Johann Michael Vierthaler byl jedním z prvních, kdo ji chválil ve své knize „Cesty Salcburskem“ z roku 1799 a poznamenal, že milovníci přírody si často užívali výstup na Gaisberg, aby pozorovali východ a západ slunce a kochali se nádhernými panoramatickými výhledy, které nabízel.

Obvyklá a nejčastěji používaná trasa v té době začínala v Aigenu a vedla přes Rauchenbichleralm k Zistelu. Jiná trasa ze Stanzinghofu přes Fager byla pohodlnější, ale trvala déle. Cesta z Parsche byla strmější. Bylo také možné vyjet na koni nebo se nechat vynést nosiči. Doporučovalo se zažít západ slunce na Rauchenbichleralmu, přenocovat na Zistelu a brzy ráno vystoupit na vrchol, abyste sledovali východ slunce. Již v roce 1840 postavil majitel Zistelalmu na vrcholu malou chatrč, kde se dalo přenocovat nebo najít útočiště před ranním chladem.

Po dokončení železniční trati Vídeň-Salcburk-Mnichov v roce 1860 dramaticky vzrostl počet návštěvníků Salcburku a Gaisberg se stal jednou z nejsnadněji dostupných panoramatických hor. Brzy po otevření první ozubnicové železnice v Evropě se plánoval i její rozvoj na Gaisberg. Carl Peusens, který spolu s Bertholdem Curantem také plánoval ozubnicovou železnici na Schafberg, obdržel 11. ledna 1873 předběžnou koncesi na svůj projekt ozubnicové železnice na Gaisberg. Salcburská banka, která nedávno získala Zistelalm, obdržela 24. ledna 1873 rovněž předběžnou koncesi na ozubnicovou železnici nebo lanovku na Gaisberg. Inženýr Carl Maader, jeden z iniciátorů Kahlenberské dráhy, také plánoval ozubnicovou železnici na Gaisberg, ale pouze po Zistelalm. Nedostatek kapitálu však zabránil realizaci všech těchto projektů. Berthold Curant však pokračoval ve svém úsilí o realizaci svého kombinovaného systému ozubnicové dráhy, který vyvinul, na Gaisbergu v roce 1878, stejně jako na Schafbergu. V tomto systému sloužila centrální kolejnice jako ozubená i nosná kolejnice a stavební náklady měly být pouze třetinové oproti systému Riggenbach. V letech 1877/78 získali Zistelalm a náhorní pložinu Gaisberg bratři Cathreinové. Krátce poté, co se Josef Cathrein stal jediným vlastníkem, otevřel 19. června 1881 hotel na náhorní plošině Gaisberg.