Die Lokomotiven der Bulgarischen Staatsbahnen

Dimiter Dejanow

Lokomotivy Bulharských státních drah

Bulharská lidová republika se rozkládá na území o rozloze 110 987 km² s 9 miliony obyvatel a hraničí s Jugoslávií, Řeckem, Tureckem a Černým mořem. První slovansko-bulharský stát byl založen v roce 681 na území mezi Karpaty a řekou Dněpr na severu a Balkánskými horami na jihu. Bulhaři se však těšili pouze dočasné nezávislosti, protože v roce 1018 byli podrobeni byzantským císařem Basilem II., známým jako „Bulgarovrah“. Po delším období relativní autonomie se Bulharsko v roce 1396 stalo tureckou provincií, což trvalo až do roku 1878, kdy Berlínský kongres v rámci reorganizace Balkánu vytvořil nezávislé Bulharské knížectví. Od roku 1946 má Bulharsko status lidové demokracie.

Co se týče krajiny, Bulharsko se podobá Rakousku, protože oba regiony se vyznačují hornatým terénem vedle převážně rovinatých oblastí. Železnice proto čelily stejným výzvám jako v Rakousku, což vedlo k sofistikovaným konstrukcím horských tratí vedle obvyklých rovinatých drah, některé lokomotivy se dokonce pyšní šesti spřaženými nápravami.

Vzhledem k hornatému terénu obsahují bulharské železniční tratě více než 180 tunelů. Tunel Koznica, dokončený v roce 1951, je s délkou 5 812 metrů nejen nejdelším v Bulharsku, ale i na celém Balkáně.

Balkánský poloostrov je od starověku křižovatkou mezinárodního významu, spojující západní a střední Evropu s Malou Asií, Blízkým východem a Indií, stejně jako Jaderské a Egejské moře s Dunajem, Černým mořem a severní Evropou. Již něco málo přes 100 let lokomotivy přispívají k posílení role Bulharska ve spojování národů, což je role, kterou dříve plnila dunajská lodní doprava.

Bulharské státní dráhy v současnosti provozují síť o délce 4 300 km. Z 4 055 km tratí normálního rozchodu je 2 588 km elektrifikováno, z toho 942 km je dvoukolejných. Úzkorozchodné tratě (rozchod 760 mm) tvoří 245 km.