Lokomotiv-Archiv

Sachsen 1

Fritz Näbrich, Günter Meyer, Reiner Preuss

V roce 1839 byla uvedena do provozu Lipsko-Drážďanská železnice, první dálková železnice na německé půdě. Tyto parní lokomotivy tak umožnily přepravu osob a zboží na dlouhé vzdálenosti. Generace kvalifikovaných inženýrů, mechaniků a dílenských dělníků proměnily zpočátku nedostatečné stroje chrlící páru a oheň v charakteristický dopravní prostředek 19. i velké části 20. století. Saští inženýři sehráli v tomto vývoji významnou roli.

Vydáním této knihy se autoři ujali úkolu poprvé poskytnout komplexní a úplný přehled všech saských lokomotiv od jejich vzniku až do rozpadu Saské státní dráhy a její přeměny na Německou říšskou železniční společnost. Není důležité, zda lokomotivy byly pořízeny a provozovány soukromými či státními železnicemi.

Hlavní částí knihy je samotný archiv lokomotiv. Obsahuje části o osobních, nákladních, tendrových a úzkorozchodných lokomotivách. Vzhledem k tomu, že většina hlavních saských tratí se nachází v kopcovitém terénu, byly k přepravě těžkých rychlíků potřeba především výkonné, méně rychlé lokomotivy. Některé třídy se liší pouze průměrem hnacího kola, přičemž typy s velkými koly byly až do přelomu století označovány jako „rychlíkové lokomotivy“. Jejich samostatné zařazení by narušilo chronologický sled.

Autoři se snažili zdokumentovat co nejvíce typů lokomotiv pomocí kreseb a fotografií. Vzhledem k tehdejším omezeným možnostem fotografie bohužel neexistují žádné nebo jen velmi málo snímků nejstarších lokomotiv. Ve velké míře byly využity fotografie známých železničních fotografů Contiuse, Huberta, Reinsteina a dalších, kterým vděčíme za relativně komplexní fotografický záznam saských lokomotiv.

Informace o provozním využití jednotlivých lokomotiv jsou v knize zahrnuty pouze neúplně kvůli omezenému prostoru a v některých případech i nedostatku spolehlivých údajů. Někdy se vyskytovaly nejasnosti ohledně dat vyřazení z provozu. Běžnou praxí bylo po vyřazení lokomotivy změnit název a číslo železnice, ale lokomotiva se po nějakou dobu nadále používala (pod starým číslem) jako pomocná lokomotiva nebo ve staničním provozu. V těchto případech první uvedený rok označuje datum vyřazení a druhý rok sešrotování.

Technické údaje lokomotiv byly obecně převzaty z nejstarších dostupných zdrojů, pokud byly k dispozici. Protichůdné nebo odlišné hodnoty nebyly neobvyklé. Je třeba si uvědomit, že mnoho specifikací, jako například plochy topných těles, bylo vypočítáno, a že to nebylo vždy provedeno podle jednotných principů a předpokladů. Lokomotivy navíc musely během své životnosti, která obvykle trvala několik desetiletí, projít četnými úpravami. Tyto úpravy často nebyly v technických záznamech zdokumentovány, nebo jen neúplně. 

Závěrem je třeba konstatovat, že každá lokomotiva, od nejmenšího tendru odbočné trati až po mohutnou lokomotivu rychlíku, přispěla k rozvoji techniky a k ekonomickému otevírání a rozvoji Saska. Jako výraz kreativity jejích stavitelů a tvrdé a svědomité práce jejích strojvedoucích, hasičů a dílenského personálu si zaslouží trvalou památku.