Plným plynem do světa techniky

Emil Holan

Výlet do světa techniky prostřednictvím společných zážitků strýce Tomáš Příhody a jeho synovce Jindry. Strýc Tomáš byl ještě donedávna novinářem a psal do novin krátké poučné články ze světa průmyslu a techniky. Proto také všechno ví a, což je neméně důležité, dostane se pomocí svých známostí i tam, kam obyčejný smrtelník nemá přístup. Jindra mu říká strýc Vševěd, protože mu Tomáš dokáže odpovědět na každou všetečnou otázku, i na takovou, která žádnou odpověď nemá. Jindra Příhoda má hodné, i když trochu úzkostlivé rodiče, kteří pečují jen o blaho svého jedináčka, ale má také báječného přítele, odpovídajícího na všechny otázky, které zvídavý hoch klade při každé příležitosti. Tento přítel má doma velikou technickou knihovnu a dvacetisvazkový naučný slovník. Je to právě strýc Tomáš.

Jindrova maminka je hodně starostlivá, bojí se, aby se jejímu synáčkovi nic nestalo, a její úzkostlivost často brzdí Jindrovy touhy a plány. Jeho otec je společníkem jedné obchodní společnosti a má velmi mnoho práce. Přichází domů někdy až v 8 hodin večer, bývá unavený a chodí brzy spát. S Jindrou mluvívá málo, leda několik slov při obědě. Po jídle čte skoro pravidelně noviny. Když se ho syn na něco zeptá, jeví jen pramalý zájem a odpovídá mu jen stroze, že jsou to hlouposti.

Není tedy divu, že Jindra využije každé příležitosti a zaběhne ke svému věrnému příteli, který jen tak náhodou je taky jeho strýcem. Sednou si spolu k malému stolečku u okna, strýc přinese některou svou tlustou technickou knihu a vypráví Jindrovi o páře, o strojích, o plynu a elektřině. Technika byla vždy Jindrovým zamilovaným předmětem. V této zálibě je asi celý po strýčkovi. Se strýcovou pomocí vnikal hoch do tajů moderní techniky a čemu nerozuměl, to mu strýc vysvětloval tak dlouho, až konečně pochopil. Ale brzo nestačily již ani knihy a ctižádostivý Jindra toužil spatřit všechno ve skutečnosti. Tu si strýc vzpomněl na svou redaktorskou činnost. Vzpomněl si, že zná několik ředitelů továren, že má známé ve filmové továrně, u státní Aerolinie a dokonce u ministerstva pošt a železnic. Bylo tedy snadné dostat od nich povolení, aby směli navštívit filmový atelier, továrnu na obuv, letiště, nebo nahlédnout do rozsáhlého provozu železnic. A poněvadž strýce Tomáše všude znají, bylo samozřejmé, že smí vzít svého synovce všude s sebou. Jindra spatří vše na vlastní oči a doplní své znalosti.