Admirál Ušakov ve Středozemním moři 1798-1800

J. V. Tarle

Války evropských států proti revoluční Francii a imperialistické výboje vítězné francouzské buržoasie daly na obou stranách vyniknout několika skvělým vojevůdcům. Zatímco Napoleon se musel o svou slávu geniálního vojevůdce této epochy dělit s vynikajícími ruskými vojevůdci Suvorovem a Kutuzovem, byl anglický admirál Nelson jediný, který sklízel vavříny a pochvaly za svá vítězství na moři.

Nejen světová, nýbrž i ruská historiografie zapomněla na velkého ruského námořníka admirála Fedora Fedoroviče Ušakova, který v letech 1798-1800 velel spojeným rusko-tureckým eskadrám ve Středozemním moři a provedl zde operace, jež v mnohém předčily nejskvělejší vítězství Nelsonova. Dobytí Ionských ostrovů rusko-tureckým loďstvem a očištění italského pobřeží od Francouzů bylo skvělou ukázkou jeho válečného umění a statečnosti ruských vojáků.

Admirál Ušakov byl průkopníkem nové námořní taktiky. Už za bojů proti Turkům na Černém moři v letech 1787 až 1791 zavrhl lineární taktiku a svou novou taktikou "průlomu" dosáhl s méně početným ruským loďstvem tak pronikavých úspěchů, že jej v Rusku i v Evropě nazývali "námořním Suvorovem" a Turci se chvěli při pouhém vyslovení jména "Ušak paša". Nelsonovská taktika, která porazila Napoleonovo loďstvo u Trafalgaru, byla vlastně taktikou ušakovskou. Velikost Ušakovovy osobnosti a jeho průkopnický význam v rozvoji námořní taktiky byl náležitě oceněn až za sovětského státu. Jeho jménem bylo nazváno jedno z nejvyšších vyznamenání pro námořníky válečného loďstva.

Práce Tarlova splácí dluh, který měla ruská historická věda vůči Ušakovovi, a je zároveň podnětem k dalšímu, hlubšímu studiu života a činnosti tohoto velkého ruského vojevůdce.