Svět vodních cest

Jaroslav Kubec, Josef Podzimek

Všechny obydlené kontinenty jsou protkány sítí splavných toků a průplavů. Jak tato síť vznikla a jak se vyvinula do dnešní podoby? Jaký je její hospodářský význam v různých zemích Evropy a světa? Jakých prostředků používá moderní technika při výstavbě vodních cest a zdolávání morfologických překážek, které se jim staví do cesty? Jak hodnotit vodní cesty a vodní dopravu v současné době, kdy do popředí vystupuje ekologická problematika?

To a ještě mnohé jiné popisují autoři v této knize. V prvé části pojednávající o historii se zmiňují o prvních průplavech ve starém Egyptě, v Číně i jinde a poukazují na historické mezníky, které byly pro rozvoj vodních cest rozhodující. Renesance přispěla vynálezem plavební komory a průmyslová revoluce tohoto vynálezu důsledně využila, zejména v Anglii a Francii, kde vznikly ještě před rozmachem železnice husté průplavní sítě. Velká část těchto vodních cest slouží dodnes, i když v porovnání s dnešními požadavky mají jen skromné parametry a jejich význam proto silně poklesl. Všeobecný význam vnitrozemské vodní dopravy tím však neutrpěl. přizpůsobila se postupně železniční konkurenci a přenesla své těžiště na velké řeky, vhodné pro plavbu parníků a velkých člunů. Moderní vodní doprava, založená na kvalitativně nových předpokladech, vznikla jak na velkých středoevropských tocích (Rýn, Labe), tak i v Rusku na Volze, na jezerech ve Skandinávii či na Mississippi a dalších tocích v USA. K vývoji přispělo i Československo, ležící v srdci Evropy.

Zájem o vodní dopravu v poslední době roste i proto, že tato doprava nejméně narušuje životní prostředí exhalacemi, hlukem, vibracemi a ostatními škodlivými vlivy. Při uplatňování nových principů splavňování toků a výstavby umělých průplavů lze dokonce pozitivně ovlivnit kvalitu životního prostředí.

Podstatná část knihy je věnována geografii vodních cest středoevropské oblasti. Popis začíná systémem Rýna a jeho přítoků na území Německa a Švýcarska, který je právem pokládán za hlavní páteř evropské sítě. Zvláštní kapitola je věnována Holandsku, které disponuje velmi hustou sít řek a průplavů, a belgickým vodním cestám, které se mohou pochlubit významnými technickými díly špičkových parametrů, zejména vysokými zdvihadly. Kapitola o Francii zdůrazňuje vztahy mezi tradiční průplavní sítí a novými moderními vodními cestami v této zemi. Podrobně je popsána plavební síť mezi Labem, Odrou a Vislou, rozkládající se na území Německa a Polska. Na rozdíl od uvedených částí evropské sítě, jež jsou vzájemně integrovány, jsou na jihu a jihovýchodě Evropy zatím oddělené vodní cesty v povodí jedné z největších evropských řek - Dunaje. Konečně jsou velmi podrobně popsány vodní cesty na území Československa, jejichž síť je sice skromná rozsahem, mohla by však vzhledem ke geografické poloze tohoto státu sehrát roli důležitého integračního článku mezi Dunajem a hlavní částí evropské plavební sítě. Každá z dílčích statí je doplněna mapkou a charakteristickými statistickými údaji.