Odsouzená loď

Drama těžkého křižníku Indianapolis

Miloš Hubáček

V polovině července roku 1945 převážel těžký křižník Indianapolis ze Spojených států do západního Tichomoří součásti atomové pumy určené ke svržení na Hirošimu. Po úspěšném splnění supertajného úkolu se Indianapolis vydal z ostrova Guam k filipínskému Leyte. Přestože řada velitelů a štábních důstojníků měla informace o japonských ponorkách operujících v oblasti, kterou měl křižník proplouvat, jeho velitel kapitán Charles B. McVay varován nebyl, naopak se mu dostalo ujištění, že jeho lodi žádné nebezpečí nehrozí. Patnáct minut po půlnoci 30. července 1945 v polovině cesty mezi Guamem a Leyte torpédovala Indianapolis japonská ponorka I-58. Křižník zmizel v hlubinách Filipínského moře za 12 minut a z posádky o téměř 1200 mužích jich stačilo včas opustit potápějící se vrak asi osm až devět set. Měli jen pár záchranných vorů a sítí, někteří si stačili navléct plovací vesty nebo pásy, řada z nich byla popálena a zraněna. Čtyři a půl dne byli tito nešťastníci vystaveni nepředstavitelnému strádání, žízni a hladu, ve dne pálícímu slunci a v noci chladu, slaná voda rozežírala jejich rány, propadali šílenství a po celou dobu na ně dorážela hejna žraloků. Asi by všichni zahynuli, kdyby je úplnou náhodou nezahlédl pilot hlídkového letounu. Jen díky tomu 316 námořníků včetně kapitána McVaye přežilo.

Následovalo vyšetřování a soud. Ukázalo se, že nejhorší katastrofu, jaká kdy postihla americkou válečnou loď, zavinila řada neuvěřitelných omylů a organizačních a komunikačních chyb. Role obětního beránka však byla přisouzena kapitánu McVayovi, který byl postaven před válečný soud a odsouzen. Všichni zasvěcení věděli, že se stala velká nespravedlnost a že skutečného viníka tragédie je nutno hledat mezi daleko výš postavenými veliteli. Případ Indianapolisu byl však uzavřen až 56 let poté, co se nad lodí zavřely vody Fillipínského moře.