Osudy československých Spitfirů

Zdeněk Hurt

Vydáno u příležitosti 75. výročí příletu československých stíhacích perutí z Velké Británie do vlasti

Během prvních let po skončení 2. světové války tvořil letadlový park československého vojenského letectva širokou paletu typů, jednak zprovozněných po německých okupantech a dodávaných od domácích výrobců, kteří navázali na protektorátní produkci, jednak zde byly stroje, s nimiž se vrátily čs. letecké jednotky ze Západu i Východu. Nelze opomenout ani nákup techniky z britských a amerických válečných přebytků. V této skladbě představoval nejpodstatnější bojový segment britský stíhací letoun Vickers Supermarine Spitfire LF Mk.IXe, označený později jako S-89, který představoval v letech01945-47 páteř čs. stíhacího letectva.

Prvním pokusem publikovat dosud známé poznatky o použití těchto stíhaček v Československu se stal roku 1986 příspěvek o Spitfirech Mk.IX/XVI v edici Triáda (nakladatelství Naše vojsko). Vyjadřoval souhrn obecných znalostí o použití typu v daném rozsahu kapitoly, tedy na omezeném prostoru a též jakousi výzvu pro ostatní k doplnění mezer, jichž tehdy existovala celá řada. V pozdějších dekádách zveřejněné publikační počiny tuto problematiku nijak výrazně vpřed neposunuly. Patrně však mezi nimi vyčnívá práce pod názvem "Spitfajr" z roku 2016 Ing. Miroslava Irry, kde se poprvé objevila snaha pojmout službu těchto letounů v komplexní podobě a využitím zpracovaných archivních záznamů.

Počátek geneze této knihy spadá do roku 1996, kdy autor spolu s dlouholetým kolegou z leteckého průmyslu a specialistou na čs. poválečné letectvo Ing. Stanislavem Skalou soustředili všechny dostupné podklady a začali pracovat na tabulkách, kam se postupně shromažďovaly získané záznamy z dostupných zápisníků letů, archiválií, korespondence a tiskových materiálů.

Doplněno velkým množstvím černobílých fotografií.