Prezident Beneš mezi Západem a Východem

Eduard Táborský

Když Beneš hovořil se sovětským zahraničním komisařem o poválečných hranicích mezi Německem a Polskem, naznačil mu, že by Poláci měli získat více německého území podél československé hranice, aby se tak československo-polská hranice prodloužila a československo-německá zkrátila. Zároveň však zdůraznil, že nechce pro Československo získat žádné německé území, ačkoliv na něj londýnští Poláci naléhali, aby je požadoval. "My je nechceme, protože by to znamenalo zvýšení počtu Němců, které chceme naopak z naší země vyvézt," řekl Beneš Molotovovi. Na setkání se Stalinem 18. prosince projevil Beneš podobnou neochotu. Na závěr rozhovoru mu Stalin ukázal mapu Evropy, na kterou už vyznačil budoucí východní hranici Německa. Území východopruského Královce bylo vyznačeno pro Rusko a Odra tvořila hranici mezi Německem a Polskem. Když Beneš poznamenal, že se Poláci domnívají, že by jejich území mělo sahat až k řece Nise, vzal Stalin tužku a na místě toto území přidělil Polákům. Podal pak tužku Benešovi a vyzval ho, aby vyznačil tu část Německa, kterou by chtěl pro Československo. Beneš však pouze zopakoval, že chce jen poněkud posílit hranici, a jako příklad uvedl oblast Kladska. Se špatně skrývaným údivem a očividným zklamáním přidělil Stalin toto území Československu, které později stejně nakonec připadlo Polsku.