Heinrich Himmler - Druhý muž třetí říše

Dušan Hamšík

Zatímco mnozí jiní muži kolem Hitlerovy třetí říše vzcházeli, zazářili a opět pohasli či padli, působil a postupoval Heinrich Himmler pomalu a vytrvale. Navenek nebyl ničím zajímavý, zvláštní ani "veliký", ani svou vírou či inspirací. Podrobnější analýza potvrzovala, že i když už byl hodně vysoko, stále v jádru zůstával prostředním německým šosákem, ztělesněním středostavovských konvencí a vykonavatelské horlivosti, pervertující v Hitlerových službách k odstrašující zločinorodé výkonnosti. Tak vyvstala otázka: Netkví jeho zajímavost a "velikost" právě v tom, tedy v této zdánlivé nezajímavosti a "ne-velikosti"? Není tento lidský typ svou původní prostředností a zdánlivou "normálností" snad nebezpečnější než "velcí zločinci" od povahy, spojí-li svůj život a dílo se zločinnou ideologií a praxí, jako představoval nacismus? Není tedy prvotní patologie sociální a teprve potom také individuální? Nezůstává snad nakonec jeho "velikost" redukována na pouhopouhou chmurnou "velikost výsledků" v rámci služby systému, jenž spáchal největší zločiny dvacátého století a tím, že rozpoutal druhou světovou válku a započal realizovat program tzv. germanizace "prostoru i lidí" zejména na východ od hranic třetí říše, i největší zločiny v historii lidského rodu?

Odpověďmi na tyto otázky se zabývá tato kniha. Pokus o pochopení a předvedení Himmlerova typu je současně i příspěvkem k pochopení a předvedení hitlerovského nacismu, v jehož rámci takové typy vyrůstaly a současně je spoluvytvářely.