Holešovice - Bubny

V objetí Vltavy / Embreced by the river Vltava

Jan Jungmann

Jméno Holešovice připomíná oblast holou, chudou. Taková byla krajina holešovického meandru Vltavy až do 1. poloviny 19. století. Ležely tu dvě převážně rybářské obce: na jižní straně ves Bubny u strategického brodu přes Vltavu, na severní straně ves Holešovice. Bubny bývaly korunním statkem, který zastavil král Jan Lucemburský. Mezi majiteli v pozdějších stoletích vynikli Albrecht z Valdštejna, který koupil vesnici v roce 1623, a Maxmilian Valentin z Martinic, který obec zpustošenou v třicetileté válce oživil, opravil zdejší pivovar a v přilehlé zahradě nechal postavit barokní letohrádek - grottu.

Vesnice Holešovice na severní straně meandru sestávala z řady hospodářství podél cesty vedoucí souběžně s Vltavou. Na severu patřil k Holešovicím ještě Holešovický ostrov. Oblast Holešoviček neboli Malých Holešovic byla v 16. století připojena k libeňskému panství. Zásadní význam pro rozvoj Holešovic - Buben mělo otevření řetězového mostu Císaře Františka Josefa I. pod Letnou v r. 1868, přivedení trati Buštěhradské dráhy přes Stromovku a její napojení na stávající trať do Drážďan ve stejném roce a vybudování rozlehlého nákladového nádraží v letech 1869-73. Tím byly splněny základní podmínky pro průmyslový rozvoj: dopravní obslužnost (možnost dovozu uhlí), blízkost vody a volné stavební plochy. V roce 1884 byly Holešovice - Bubny připojeny ku Praze jako její VII. část, tehdy měly přes 11 000 obyvatel. Vzhledem k excentrické poloze nové čtvrti a tamním divokým poměrům se o nich mluvilo jako o "pražské Bosně", s narážkou na balkánské území nedávno obsazené Rakouskem-Uherskem.

Knihu doprovází velké množství černobílých fotografií vztahujících se k historii čtvrtě Holešovice - Bubny.