Česká nádraží V. díl, část 2

Mojmír Krejčiřík

Architektura a stavební vývoj

Druhá část V. dílu Českých nádraží je věnována architektuře a stavebnímu vývoji výpravních budov na železničních tratích vybudovaných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku během 70. a 80. let 19. století. V doznívajícím období železničního boomu se na dobudování sítě hlavních tratí podílely dráhy Moravsko-slezská ústřední, Břeclavsko-mikulovsko-hrušovanská, Pražsko-duchcovská a Moravská pohraniční. Po roce 1875 převzal na krátký čas další iniciativu ve výstavbě železničních tratí stát, který na našem území postavil Rakovnicko-protivínskou dráhu a dvě krátké dráhy Valšov - Rýmařov a Milotice nad Opavou - Vrbno pod Pradědem, v průběhu osmdesátých let pak Českomoravskou transverzální dráhu mezi Domažlicemi a Jihlavou. V roce 1880 bylo v českých zemích 4 972 kilometrů železnic, vybudovaných převážně jako hlavní tratě. Výstavba základní železniční sítě tak byla v podstatě dokončena.

Existovala však četná města i celé oblasti bez železničního spojení. Začalo se proto uvažovat o výstavbě sice méně výkonných, ale podstatně levnějších drah, který by uspokojily dopravní potřeby těchto měst či oblastí. Řešením byly místní dráhy, jejichž vznik umožnil zákon č. 56 ř. z. z 26.5.1880. Do jejich výstavby se v 80. letech 19. století pustily některé velké železniční společnosti; tyto místní dráhy jsou uvedeny v kapitolách věnovaným těchto společnostem. Vznikly však také soukromé společnosti, zaměřené výhradně na stavbu místních drah, z nichž největší a nejúspěšnější byla Rakouská společnost místních drah, méně významnou pak společnost Českých obchodních drah.

Text je doplněn četnými fotografiemi a výkresy.