Afrika snů a skutečností I. - III.

Miroslav Zikmund, Jiří Hanzelka

Třídílná cestovatelská kniha mladých československých novinářů Hanzelky a Zikmunda zúročuje jejich dlouhou cestu po Africe, kterou vykonali pouze s jedním osobním vozem, československou Tatrou napříč africkou pevninou od severu na jih, cestami i bez cest, širou Núbijskou pouští i bušem, neupravenými brody divokých habešských říčních toků i velehorami střední Afriky. Nebyla to jen samoúčelná honba za rekordem, ale vedle vlastního studijního a propagačního poslání přispěla i k šíření dobrého jména naší země v zahraničí. Zároveň sloužila soustavnému seznamování naší veřejnosti s životem lidí v dalekých cizích zemích. K tomu cíli zpracovávali oba naši autoři své poznatky a dojmy formou rozhlasových reportáží, jimiž byli v ustavičném spojení s obcí posluchačů československého rozhlasu, a v článcích zasílaných pravidelně do našeho tisku. A konečně pracovali po celou cestu i jako filmaři a natočili velké množství bohatého materiálu, cenného jak dokumentárně, tak umělecky. Část obrazového materiálu autorů doprovází jejich knihu.

První díl se věnuje Egyptu, druhý díl zachycuje bohatství pestrých poznatků a dojmů ze středního úseku jejich cesty, jenž vedl z Asmary na eritrejském břehu Rudého moře na hranice Jihoafrické unie. Cesta i necesta vedla zde kraji, které jsou proslaveny přírodními krásami a bohatstvím, vysokohorskými silnicemi Habeše, a z města Adis Abeby cestou plnou přírodních překážek k východu a jihu na somálské pobřeží Indického oceánu, zoufale nesjízdnými cestami, rozbahněnými po lijavcích, do Keni. Pevné rozhodnutí zdolat všechny překážky a projet po vlastních osách celou Afrikou od severu na jih a skvělé vlastnosti Tatry 87 je vedly k vítězství nad bezedným jílem keňských cest i nad krutým útokem malárie v pustém buši. Po Tanganice, Keni a Ugandě vedla cesta posádky Tatry Belgickým Kongem, zemí, k níž je pro její nerostné bohatství čím dál více upřena pozornost světové veřejnosti. Cestovatelé navštívili také velké přírodní rezervace v Keni a v Kongu, potkávají, fotografují a filmují spousty divoké i plaché zvěře.

Poslední část africké cesty vede územím Jihoafrické unie a britského protektorátu Basutska. Je to cesta podivuhodných protikladů: leží na ní Johannesburg a Kimberley, světová střediska těžby zlata a diamantů, i idylické krajiny horských a přímořských rezervací černošských kmenů. Závěr cestovního programu africké pouti má prostředí, v němž prvky vžité představy Afriky ustupují prvkům mírného pásma. Stupňů tepla ubývá a po desetitisících kilometrů cestovatele opět pozdravily jehličnaté lesy. Na ostrůvcích tučňáků a lvounů i při plavbě na velrybářské lodi zaznívá již do jejich vyprávění píseň oceánu ležícího mezi Kapským Městem a dalším kontinentem na jejich cestě kolem světa - Latinskou Amerikou.

Cesta Tatry 87 mezi Prahou a Kapským Městem vedla 27 zeměmi. Průjezd Československem, Německem, Rakouskem, Švýcarskem, Francií a Monakem byl jen předehrou, jejímž jediným účelem byla co nejrychlejší přeplavba do Afriky. Pak začala řada 21 zemí, jež byly cílem africké cesty: Tanger, Maroko, Alžír, Tunis, Tripolsko, Cyrenaika, Egypt, Súdán, Eritrea, Habeš, Britské Somálsko, Keňa, Tanganika, Uganda, Rwanda, Belgické Kongo, Severní Rhodesie, Jižní Rhodesie, Basutsko a Jihoafrická unie.