Die Gaisbergbahn 1887-1928

Gunter Mackinger

Gaisberská železnice 1887-1928

Od autorova dětství byly železnice, o které Salcburk přišel – lokální trať do Parsche, Hellbrunnu, St. Leonhardu, Berchtesgadenu a Königssee, legendární Ischlská železnice a samozřejmě i proslulá Gaisberská železnice – neustálým tématem k nostalgii i pátrání po tom, co k tomuto vývoji vedlo. To bylo doprovázeno hledáním fotografických důkazů a samozřejmě pěšími túrami po trasách zrušených železnic. Proto se pro něj stalo přirozeným krokem profesionálně se věnovat udržitelným a uživatelsky přátelským formám mobility. Jeho kariéra u Salcburské místní železnice na konci 80. a začátku 90. let jej konfrontovala s úsilím o obnovu Gaisberské železnice, projektem, který se v té době zdál docela logický. Uvědomil si však také, že takový projekt by se rychle setkal s masivním odporem vlivných osobností v politice, administrativě a podnikání.

S kvalifikací provozního manažera železnic a postem generálního ředitele Schafberské železnice přirozeně rostl jeho zájem o železnice, jejich technologie a historii. „Sesterská“ železnice Gaisberské železnice, o dva roky mladší Achenseebahn v Tyrolsku, se koncem roku 2010 stále více proplétala bouřlivými vodami. V té době bylo nezbytné věnovat všechny zdroje a odborné znalosti této věci – zachování Achenseebahn. Silný tým složený z tehdejšího představenstva, vedení a zaměstnanců pracoval na tom, aby zachránil Achenseebahn před stejným osudem jako měla Gaisberská železnice. Achenseebahn nakonec těsně unikla uzavření. Je pozoruhodné, že hodnota ozubnicové dráhy z 19. století, která představovala starou technologii v každodenním provozu, byla místními politiky tak málo uznávána. Instituce, jako byla Achenseebahn, která si skutečně zasloužila status světového dědictví, byla odmítána termíny jako „staré železo“ a „zastaralá technologie“. Nakonec úspěšný boj za zachování Achenseebahn podnítil touhu znovu prozkoumat i historii Gaisberské dráhy.