Svět rychlých kolejí

Jiří Jelen, Karel Sellner

Rychlost. Pojem, který provází lidstvo již od samého počátku jeho bytí na této planetě. Od dob dávno minulých, kdy byla rychlost spolu se lstí často jediným prostředkem k získání obživy, přes první snahy o poznání sousedního rodu, kmene, vesnice, později pak města, země či kontinentu, až po závěr druhého tisíciletí našeho letopočtu, kdy se stala díky rozvoji techniky fenoménem obrovského rozměru.

Již při jízdě na cválajícím koni si člověk připadal jako podmanitel dálek. Zvíře odfrkovalo, dusalo, jeho tělo ladně pružilo a jezdec cítil jeden z prvních požitků rychlosti. Tato rychlost však měla své určité hranice, dané fyzickou schopností koně. Dlouho byl kůň nejrychlejším a nejbezpečnějším dopravním prostředkem. Brzy však člověk poznal, že parní stroj se na rozdíl od koně neunavuje, je schopen vyvinout i mnohem vyšší rychlost a uvézt více osob i zboží. Vítěznému tažení lokomotivy se již nedalo zabránit.

V souvislosti s rychlými vlaky se téměř automaticky chápe přeprava cestujících na velké vzdálenosti. Poněkud stranou všeobecného povědomí však zůstává fakt, že vysokými rychlostmi by v budoucnu měly uhánět i některé vlaky nákladní. U vysokorychlostních tratí je však limitující ještě další faktor - totiž hmotnost připadající na jednu nápravu. Ta by měla být zvláště u rychlých vlaků co nejnižší.

Nyní se však nechme unášet pomyslným vlakem, do něhož nasedneme počátkem 19. století a který se bude nejprve šinout rychlostí zdatného chodce, aby po chvíli zrychlil na 50 km/h, pak na magickou dvoustovku a konečně, v předvečer roku 2000, s námi letěl jako střela rychlostí převyšující 500 km/h.