Válečné lodě 5.díl

Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945

Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Tomáš Hájek

Pátý díl se zabývá obdobím od konce druhé světové války až po současnost. Zaměřuje se na státy amerického kontinentu, Asie a Oceánie.

Rozsah stavby válečných lodí po roce 1945 nabyl obrovského rozsahu, který nemá v porovnání s předchozími etapami obdoby. Vzhledem k rozpadu světového koloniálního systému navíc vznikla celá řada nových států, které rovněž vybudovaly námořní ozbrojené síly a těmto nově vzniklých zemím se věnuje šestý díl (Evropa a Afrika).

Po ukončení krvavé druhé světové války zůstalo vítězným stranám množství válečných lodí od nejmenších až po bitevní obry a letadlové lodi. Na první pohled by se mohlo zdát, že vývoj v oblasti válečných lodí na dlouhá léta usne a floty budou využívat stávajících jednotek. Opak však byl pravdou a uplynulých padesát let lze bez nadsázky označit za nejrevolučnější období v historii válečných lodí. Důvodem byla celková technická a vědecká revoluce ve světě, jejíž výsledky začaly být aplikovány na lodě již během války. Šlo o stále se zdokonalující radarové a senzorové systémy, objevila se první samonaváděcí torpéda, i nasazení reaktivních zbraní na paluby má své prvotní kořeny ve válečných letech.

Letadlové lodě vlivem dlouhého vývoje zcela ztratily původní vzhled, zejména použitím takzvané úhlové paluby. V oblasti křižníků došlo k postupnému vymizení klasických nosičů dělostřelectva. Drtivá většina poválečných křižníků je raketových, u nichž dělostřelecké zbraně představují sekundární výzbroj. V letech po skončení druhé světové války pokračovala po určitý čas výstavba klasických torpédoborců, ale již koncem padesátých let se na jejich palubách začínají objevovat reaktivní zbraně, aby v následujících letech přešla výroba na moderní raketové torpédoborce. Ohromného významu dosáhla fregata, nesrovnatelná s dřívějším protiponorkovým plavidlem druhé světové války. Postupně se vyvinuly různé kategorie fregat určené pro rozličné formy bojové činnosti.

Snad nejvíce změnily svou tvář a význam ponorky. Přispěl k tomu zejména úspěšný vývoj pohonného systému s jaderným reaktorem, zajišťujícím ponorce nebývalou autonomii a prakticky neomezený akční rádius. První stíhací jaderné ponorky se objevily v polovině padesátých let.

Prudkým vývojem prošly i ostatní kategorie válečných lodí, jak to poznáme na stránkách této knihy. Vznikly i kategorie zcela nové, například vrtulníkové výsadkové lodě.