S cizineckou legií proti Rommelovi

Otto Wagner

Říká a píše se o cizinecké legii, že je to souručenství lidí, kteří museli uprchnout před trestajícími zákony své vlasti a uchýlili se v legii... Jádro cizinecké legie tvořili spíše političtí uprchlíci a mladí lidé toužící po dobrodružství než zločinci. Zločinci, kteří by poškozovali dobré jméno legie, byli propuštěni, jakmile se na to přišlo. Nejpočetněji byli v legii zastoupeni republikánští Španělé, kteří uprchli ze Španělska po prohrané občanské válce. Pak bylo v legii dost italských antifašistů. Poddůstojníci a důstojníci cizinci byli většinou Rusové, dále Němci, kteří museli odejít z různých důvodů ze Třetí říše. Řadoví legionáři francouzského původu nebyli přijímáni do legie jako Francouzi, nýbrž většinou jako Belgičané nebo Švýcaři. Každý mohl vstoupit do cizinecké legie pod jakýmkoliv jménem a ohlásit jakýkoliv věk. Protože lidé mladší osmnácti let nebyli přijímáni, šestnáctiletý mladík klidně prohlásil, že je mu osmnáct.

Daktyloskopické oddělení v ústředí cizinecké legie v Sidi Bel Abbás v Alžírsku bylo ve spojení s policejními ředitelstvími různých velkoměst po celém světě. Dostávalo od nich otisky prstů hledaných zločinců. Když byl někdo identifikován jako takový, byl z legie propuštěn - jestli byl vydán své původní vlasti, není známo. Toť se ví, než byl takový člověk identifikován, uplynulo dost času a mohlo se stát, že se vyznamenal v boji - a cizinecká legie byla stále v nějakém boji - pak propuštěn nebyl. Patřilo k dobrému tónu, že se nikdo nikoho neptal, proč vstoupil do legie, jaká je jeho skutečná národnost a věk. Bezvýhradně platilo: Légio patria nostra - legie, naše vlast.