Rommel

Desmond Young

Rommel byl Afrika Korps, Afrika Korps byl Rommel. Tak to cítili jeho vlastní vojáci, tak to chápal i nepřítel. Byl to on, kdo je učinil smělými, sebevědomými a odvážnými v boji. Byl to on, kdo je naučil vydávat ze sebe maximum a nikdy si nepřipustit, že by mohli být poraženi. Vědomi si toho, že oni jsou Afrika Korps, pochodovali dokonce i do zajetí se vztyčenými hlavami a cestou do doků v Suezu si pískali "Wir fahren gegen Engeland - Dnes táhnem proti Anglii". V Německu roku 1949 ještě stále opatrovali v náprsních kapsách své nášivky s palmou. Kdybyste se jich zeptali, zda byly v severní Africe, odpověděli by s hrdostí: "Ano, byl jsem v Afrika Korpsu. Bojoval jsem s Rommelem." Němci říkají, že druhá nejlepší věc, která člověka může potkat, má-li už dobrého přítele, je mít dobrého nepřítele. A oni dobří byli.

Během čtyř let 1950-1954 vyšla kniha bývalého britského důstojníka Desmonda Younga dvanáctkrát. Kromě určitých nepopiratelných kvalit literárních tato skutečnost svědčí ještě o jednom - o mimořádné popularitě německého polního maršála Erwina Rommela v poválečné Velké Británii. Pro řadu Britů se totiž Rommel stal synonymem nepřítele, čestného nepřítele, proti němuž za války stálo za to bojovat. Osud nejlepšího z Hitlerových generálů vzrušoval a současně podivně dojímal. Britové nezapomněli na "gentlemanskou" pouštní válku, v níž jim byl Rommel velkým soupeřem, nezapomněli na to, že Rommel se nikdy nezpronevěřil zásadám cti, nikdy se nenechal svést k zrůdnostem tak typickým pro gestapáky, esesáky a celou nacistickou spodinu, jejíž obětí se nakonec také sám stal...