Výbušný zlotvor

O muži, kterého pronásledovala auta

Jaromír John, ilustrace Kamil Lhoták

Román je dosud téměř neznámý. Za Johnova života byl publikován jen časopisecky. Pozdější knižní vydání se nedostalo k většímu počtu čtenářů prostě proto, že vyšlo v olomouckém krajském nakladatelství v časech, kdy se produkce regionálních vydavatelství běžně neprodávala za hranicemi příslušného kraje. A tak bezmála půl století po svém vzniku přijíždí k nám Výbušný zlotvor jako dílo, které asi leckoho překvapí. 

Je pozoruhodné svým námětem a posláním, předvídavostí svého humanismu, i slohem, žánrem a humorem. Námět románu napsaného v letech 1933 až 1934 je až neuvěřitelně aktuální, dokonce naléhavější než ve třicátých letech, kdy aut, "výbušných zlotvorů", i nebezpečného hluku a spěchu bylo ve srovnání s našimi časy maličko. Johnovi se podařilo prozíravě a varovně ukázat postupující automobilizaci z hlediska vážně ohroženého životního prostředí.

Čtenář ovšem brzy pochopí, že titulní obraz díla je metafora a že v románu zdaleka nejde jen o auta, ale o životní styl. S tím souvisí i jazykový sloh a kompozice Johnova románu. je to sloh, který na sebe upozorňuje. Stupňuje čtenářovu vnímavost pro stylové vyhraňování a konfrontace řeči i života. Johnovo vypravěčství navazuje na linii, která vede od pikareskního románu přes Cervantesa, Le Sage, Fieldinga. Výbušný zlotvor přispívá k žánrovému obohacení české prózy. Má přitom i hluboké domácí kořeny sahající až ke Komenského Labyrintu světa. Penzionovaný lesní rada Engelbert je poutník po moderním labyrintu světa dvacátých let.