Dobytí Severního pólu

Ivan Timofejevič Spirin

Celé kroniky by mohly vyprávět o pokusech dobývání severního pólu. K vrcholku světa po staletí marně směřovaly desítky výprav z mnoha zemí. Teprve v roce 1937 se sovětským letcům podařilo to, oč tak dlouho usilovali bezpočetní dobyvatelé: 11. května v 11:35 hodin se poprvé dotkla lyže letounu, řízeného slavným sovětským polárním letcem Vodopjanovem, severního pólu. Polární výprava si však kladla větší a těžší cíl: jejím úkolem nebylo jen vztyčit sovětskou vlajku v tom tajemném, nedostupném bodě, ale vybudovat zároveň na točně vědeckou výzkumnou stanici "Severní pól", na níž papaninovci - jak byli nazývání čtyři vědci podle svého vedoucího L. D. Papanina - pohybující se s plovoucími krami směrem na východ, konali pak po celé měsíce nejrůznější měření a výzkumy o kraji věčných ledů. Proto první letadlo následovaly další tři čtyřmotorové letouny, které k severnímu pólu dovezly celé malé polární městečko. O okolnostech, které rozhodly o vyslání výpravy, o pečlivých přípravách, v nichž bylo využito úspěchů i neúspěchů všech předchozích výprav, o cestě na pól, plné různých dobrodružství a neočekávaných příhod, i o slavném návratu letecké posádky do Moskvy vypráví I. T. Spirin, přímý účastník výpravy, svěže a poutavě, a nadto - jako vedoucí navigátor celé polární expedice - s velkou odbornou zasvěceností. Kniha, o jejichž kvalitách svědčí trojí vydání v několika letech, poučí čtenáře i stručným přehledem historie dobývání pólu, kterým autor svou knihu uvádí.