Zánik křižníku Zenta

Poslední plavba rakousko-uherského chráněného křižníku

René Grégr

Se jménem křižníku Zenta se čtenář v dnešní námořní literatuře setkává jen zřídka. Jeho potopení před sto lety, tehdy ještě za c. a k. monarchie, bylo označováno za tragédii, ale dnes se zmiňuje spíše jen jako úvodní epizoda ze začátku první světové války. To je omyl, neboť úspěch francouzské akce, jejímž cílem bylo původně jen demonstrativní zničení blokádu provádějícího plavidla, znamenalo nakonec na dlouhou dobu ovládnutí tehdy jediného námořního válčiště ve Středomoří - Jaderského moře. A nešlo jen o úspěch vojenský, nýbrž také psychologický. Sebevědomí rakousko-uherského námořního velení, získané 48 let předtím u Lissy (ostrova Vis), dostalo až příliš tvrdou ránu.

Před sto lety - přesně 16. srpna 1914 - u dnešního známého černohorského letoviska Petrovac (tehdy ještě rakouská Castellastua) zahynulo 183 mladých námořníků (z nich asi desetina našich krajanů) z posádky lodi osamocené v boji vůči gigantické přesile celé francouzské středomořské floty. Líčení průběhu bylo ještě dlouho poté možno nalézt v desítkách populárních i odborných článků. Jejich kvalita však trpěla tím, že většinou vycházely ze vzpomínek zachráněných a objektivitu nahrazovala nostalgie. Jenže vzpomínky často klamou a líčení průběhu boje ze strany protivníka bylo málo přesné.

Teprve změna státoprávních poměrů v bývalé Jugoslávii, spolu s náhodným nálezem velkého vraku při poškození sítí rybářů, umožnily akce potápěčů, vedoucí i k většímu zájmu veřejnosti. A zde nutno vzdát dík právě českým potápěčským expedicím, neboť jejich výsledky poskytly historikovi možnost konfrontace s dosud známými poznatky. Autor jich plně využil spolu s dokumenty protivníka, jež získal díky své činnosti v mezinárodních organizacích.