Železniční dílny v Krnově

Knihovna muzea č.11/2019

Richard Hrček, Ferdinand Tuscher

V této publikaci je zaznamenána část historie další páteřní železniční trati v Moravskoslezském kraji. Po Severní dráze císaře Ferdinanda je to Moravsko-slezská centrální dráha. Mnohé o činnosti společnosti Moravsko-slezské centrální dráhy v Krnově známe z různých historických materiálů a dokumentů či z jiných zdrojů. Historie železničního uzlu Krnov je nesmírně zajímavá. Upozorňuje na symbiózu železnice a města v různých obdobích.

Publikace popisuje historii železničních dílen v Krnově, které byly do konce roku 1934 organizačně spojeny s výtopnou. Mnoho původních materiálů bylo v průběhu uplynulých desetiletí nenávratně ztraceno. Jedna z příčin spočívala v ukončení činnosti společnosti Moravsko-slezské centrální dráhy a jejího převzetí novým vlastníkem rakousko-uherského mocnářství - Císařsko-královské státní dráhy. Po roce 1918 se provoz na trati a krnovská výtopna s dílnami staly součástí Československých státních drah. Část německy mluvících odborných zaměstnanců odešla, načež byli tito nahrazeni českými odborníky a řemeslníky z vnitrozemí. Činnost výtopny a dílen v průběhu trvání první republiky se přes opakované pokusy o jejich zrušení nakonec úspěšně stabilizovala. V roce 1935 se dílny osamostatnily. Po záboru hitlerovským Německem v roce 1938 se krnovský region vyčlenil z území republiky. Od roku 1939 se Krnovsko v rámci Říšské župy Sudety načas stalo součástí Velkoněmecké říše. Opět se opakoval vynucený odchod řady pracovníků, nyní českých odborníků a řemeslníků, které nahradili němečtí zaměstnanci říšských drah. Řízení dílen bylo převedeno na ředitelství Deutsche Reichsbahn v Oppeln (Opolí). Mnoho dokumentů bylo převezeno do Opolí a při válečných bojích zničeno. Na konci války Němci impozantní výpravní budovu v Krnově vypálili a velké množství dokumentů tak bylo zničeno. Vlivem ničivých záplav v roce 1997 a 2002 byly některé dobové spisy, výkresy a fotografie z velké většiny silně poškozeny a následně zlikvidovány. Proto autoři při zpracování této publikace byli nuceni vycházet z podkladů dříve zpracovaných, archivních fotografií a výkresů, případně ze záznamů dnes již nežijících pamětníků. Rovněž bylo čerpáno ze všech dostupných dokumentů posledních let a z osobních vzpomínek mnoha současných pamětníků.

Publikace nepopisuje podrobné dějiny železničních dílen, ale přibližuje velké množství doposud nepublikovaných faktů a dokumentů, vývoj změn opravárenské společnosti, technický a stavební vývoj dílen a vliv politických a územních změn na Krnovsku. Na konci pak autoři zajímavým způsobem seznamují čtenáře s privatizací dílen na přelomu 20. a 21. století, které se pak staly úspěšným a moderním podnikem pro opravy, rekonstrukce i výrobu řady kolejových vozidel.