East European narrow gauge

Keith Chester

Východoevropská úzkokolejka

Jednou z nejvýznamnějších novodobých událostí byl pád komunismu ve východní a střední Evropě v roce 1989. Doslova během několika dnů po sametové revoluci Vídeň náhle zaplnila turistickými autobusy, které přivezly tisíce Čechů a Slováků, aby poprvé uviděli „Západ“.

A protože parní trakce se v méně efektivních socialistických ekonomikách používala mnohem déle, mnoho železničních nadšenců bylo v pokušení zkusit štěstí za železnou oponou. Vzhledem k postoji komunistických úřadů k tomu, co považovaly za své „strategické zájmy“ – a železnice mezi ně zjevně patřila – není divu, že mnoho nadšenců shledalo své návštěvy poněkud problematickými. Vskutku, jen málo z těch, kteří se vydali na východ, nezažilo stejný příběh o zatčení, zabavení filmu nebo problémech při přechodu přes hranice.

Dnes se toho hodně změnilo. Je nyní jistě snazší projít se kolem depa lokomotiv v Rumunsku nebo Polsku než kolem depa ve Velké Británii; „strategické“ skládky jsou hojně navštěvovány v bývalém SSSR. Ještě zajímavější a uspokojivější je však kontakt s železničními nadšenci v těchto zemích. Často se svým zájmům věnovali v téměř naprosté izolaci a často s určitým osobním rizikem, pečlivě shromažďujíce materiál, archivní i fotografický.