Úzkorozchodné železnice 1 na bývalé Severozápadní a České obchodní dráze

Řepařské dráhy

Jiří Strnad

Pěstování cukrové řepy a následné výstavbě cukrovarů předcházelo po mnoho desetiletí velké množství pokusů získat takové řepné kultury, aby řepa obsahovala dostatečné množství cukru, ze které by se dal cukr průmyslově vyrábět. Počátky cukrovarnictví sahají do 1. poloviny 18. století. Tehdy se zpracovával surový třtinový cukr. Rafinace cukru začala v západní Evropě, kam se tato surovina dovážela z kolonií. Současně začínaly v této době pokusy získat cukr z cukrové řepy, ale žádné výrazné úspěchy se nedostavily.

Koncem 18. století a na začátku nového byl politickými poměry v Evropě silně omezen dovoz koloniálního cukru. Jeho nedostatek dal nový impuls k opětovným pokusům získat cukr z cukrové řepy. Výsledky byly poměrně úspěšné a pěstování řepy se postupně rozšířilo z Německa do Francie a do Rakouska-Uherska, převážně do Českých zemí. Poskrovnu se pěstovala řepa i v dalších zemích. Na zpracování řepy se stavěly první pokusné cukrovary. Po roce 1813 byl zrušen zákaz dovozu surového cukru a vzniklé cukrovary začaly postupně zanikat, protože domácí cukr nemohl dováženému konkurovat. Jednou z příčin byla stále nízká výtěžnost cukru, ale i malé zkušenosti s vyšlechťováním řepných kultur.

Pokroku vědy a techniky se nedalo ani v zemědělství zabránit. Vývoj cukrovarnických metod a výrobní technologie se neustále zdokonalovaly. Na začátku 30. let 19. století se cukrovarnictví vzpamatovalo. k jeho rozvoji bylo potřeba zajistit dostatečné množství řepy. A to se podařilo. Cukrová řepa se začala pěstovat ve velkém.

Jedná se pouze o první díl. V současné době je tento titul doplněn a přepracován do dvoudílné publikace Polabské řepařské dráhy 1 + 2.