Pražská doprava a život občanský za 1. světové války

Dan Hrubý, Ondřej Láska, Helena H. Zahrádecká

Bohatě ilustrovaná kniha přináší informace, jak se v Praze žilo a jezdilo v letech první světové války.

Pražskou hromadnou dopravu před první světovou válkou je možné popsat a charakterizovat podobně jako celou českou společnost. Ta dosáhla nebývalého hospodářského i kulturního rozmachu. V roce 1907 bylo uzákoněno všeobecné a rovné hlasovací právo, jakkoli zatím jen pro muže starší 24 let. V Praze kvetl bohatý a občas také bouřlivý politický a spolkový život. Chodilo se zpívat do sborů, hrát divadlo s ochotníky, sportovat do Sokola.

V roce 1914 bylo možné po Praze cestovat nejen elektrickými tramvajemi, ale také dvěma lanovými drahami. Ta starší, letenská, zahájila provoz 31. května 1891. Tedy o osmačtyřicet dnů dříve než první elektrická tramvaj v Praze. Letenská lanovka i Elektrická dráha Františka Křižíka z Letné do Stromovky vznikly při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891.

Události po sarajevském atentátu (28. června 1914) nenaznačovaly zprvu hloubku blížící se krize, alespoň běžné obyvatelstvo v evropských zemích je tak nemuselo nutně vnímat. Rakousko-uherská vláda zaslala teprve 23. července 1914 Srbsku, podezřívanému z přímé účasti na zavraždění Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželky Žofie Chotkové, ostře formulované ultimátum.

V letech první světové války se hromadná doprava v hlavním městě potýkala s nekonečným množstvím problémů. V důsledku odvodu koní pro vojenské účely a z něj plynoucího nedostatku koňských potahů nejenom že musely pražské tramvaje přepravit podstatně větší množství cestujících, nýbrž z velké části také převzít dopravu stavebního materiálu, potravin, zejména mouky a zeleniny, ale i smetí a popela. To vše v podmínkách zásadní personální nouze a v objemech, které odpovídaly fungování aglomerace se sedmi sty tisíci obyvateli.

Je to jistě paradoxní, ale války, jak již bylo mnohokrát popsáno, přinášejí ve svých důsledcích vědecký, technický a občas také společenský pokrok. Když bylo po první vlně mobilizováno v roce 1915 k armádě či domobraně dalších 374 zaměstnanců, rozhodlo vedení Elektrických podniků o vyškolení prvních žen na místo průvodčích. Osádky pražských tramvají tvořili do té doby výhradně muži.

Rozvoj pražské hromadné dopravy po vzniku republiky v roce 1918 je bezprostředně spjat se vznikem Velké Prahy. K tomu došlo 1. ledna 1922.