The Steinbeisbahn

Keith Chester

Otto Steinbeis, využívání lesního bohatství Bosny a stavba železnice do Dalmácie

Když Otto Steinbeis na začátku roku 1893 podepsal smlouvy na využívání rozsáhlých lesů v severozápadní Bosně, byl již zavedenou osobností v německém dřevařském průmyslu. Muž s velkou energií a vizí získal velkou část svého úspěchu z využití nejnovějších technologií, zejména elektřiny: podél vlečky jeho pily v Rosenheimu vedla první elektrická lokomotiva se standardním rozchodem na světě. V roce 1891 provozoval první lesní železnici v Německu s lokomotivou (další plánoval již v roce 1889).

Lesní železnice byly jádrem Steinbeisovy expanze jeho dřevařské říše v Bosně; do roku 1918 se jejich délka rozrostla na přibližně 560 km. Steinbeisbahn však byla mnohem víc než jen největší systém lesních tratí pod jednou správou v Evropě. Byla to také plnohodnotná úzkorozchodná železnice nabízející jediné železniční spojení s rakouskou korunní zemi Dalmácií.

Tato rozsáhlá kniha zkoumá, jak hořké a destruktivní soupeření mezi Vídní a Budapeští v desetiletích před první světovou válkou negativně ovlivnilo výstavbu železnic v Dalmácii. Popisuje rozvoj lesních železnic v Evropě (z nichž největší počet měla Bosna a Hercegovina) a výzvy spojené se založením moderního podniku v odlehlém koutě provincie, kterého se ve velké míře nedotkly myšlenky modernity 19. století. Je také podrobnou studií průmyslové železnice provozované v extrémních válečných podmínkách.

Publikace je bohatě ilustrována téměř 500 fotografiemi, kresbami a speciálně připravenými mapami.